BLEŠNO

Podkladem ke jménu obce byla patrně rostlina zvaná blešník, která hojně rostla na břehu řeky Orlice. Jiné prameny uvádějí, že ves pokřtily pravděpodobně sousední obce od přídavného jména blešný – plný blech a má směšný přízvuk.

Řeka Orlice je s obcí nerozlučně spjata, nejen svými symboly. Často se vylívá z břehů a přináší lidem nemalé starosti. Přináší však také i radost – místní rybáři tvoří nejpočetnější spolek. Ve starých trčkovských registrech z r.1610 se uvádí, že rybáři z Blešna, kteří měli pronajatý rybolov na Orlici, chytávali mimo ostatní ryby také lososy a bobry. Obojí však byli povinni odevzdávat na opočenský zámek. Přírodním parkem Orlice vede i část naučné stezky s popisem fauny a flory a cyklostezka, která spojuje Blešno s okolními obcemi.

Symbolika obce .

Znakem býval na pečeti i kulatém razítku obce veslující rybář na loďce se sítí na její přídi. Od roku 2003 má obec nový znak, který tvoří v zeleno-modře zvýšeně vlnitě děleném štítě nahoře na dělící linii zlatá loďka, dole postavená stříbrná vrš. Prapor tvoří dva vodorovné pruhy – zelený a modrý v poměru 5 : 3. Uprostřed je žlutá loďka.

V Blešně byla osada již v době prehistorické, jak to dokazují sídelní jámy, vykopané r.1903 na poli Jana Hrnčíře u jeho statku čp.37. Nalezeny v ní byly střepy, železný nůž a přeska. V r.1921 bylo při cestě vedoucí od zastávky do vsi vykopáno 7 koster skrčků bez milodarů, jež pocházeli ze starší doby bronzové . Během let 1906-07, 1911 a 1924 byla na poli Jana Hrnčíře č.kat.491 nalezeny popelnicové hroby lužické. V nich byly nádoby, náramky z bronzu, zlomky dvou jehlic a knoflík. U statku Hodycova čp.60 byla zjištěna kolová stavba z přechodu doby kamenné do bronzové – z doby tzv.zvoncových pohárů. Při kopání příkopu u statku byla nalezena bronzová sekyrka.

Jako první zmínka o obci se uvádí rok 1496. Tehdy prodala Johanka z Březovic, dcera Přibíka Kroměšína z Březovic, pána třebechovické tvrze tuto tvrz i s dvorem a 11 obcemi a několik městeček k náležejících Mikuláši ml. Trčkovi z Lípy za 5 tis.grošů českých. Mezi vesnicemi se uvádí i Blešno, které se tak tímto obchodem dostalo pod panství opočenské. V roce 1634 byl syn majitele Adam Edrman zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna a majitel panství Jan Rudolf Trčka z Lípy v témže roce zemřel. Panství opočenské bylo zkonfiskováno a v r.1636 je daroval císař Ferdinand II. bratřím Jeronýmu a Rudolfovi Colloredovým, kteří roku 1789 rozšířili sňatkem své jméno na Colloredo-Mandsfeld. Součástí panství opočenského byla obec až do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou.

Mezi významné události obce patřilo v r.1921 vybudování železniční zastávky ( trať z Hradec Králové do Mezilesí přes obec byla dokončena roku 1874). Téhož roku bylo v Blešně 67 domů, 353 obyvatel z toho 244 katolíků, 102 českobratrských evangelíků a 7 přísl.církve československé. Mezi zajímavosti patří, že když některý občan přestoupil k československé církvi, nebylo povoleno, aby při úmrtí některého z nich zvonilo se zvonkem na kapličce. Proto v r.1922 koupila obec nový zvonek pro zvoničku, která je před obecním úřadem.

Elektrifikace obce byla provedena až v r.1938.

NEPASICE

V Nepasicích byla osada již v mladší době bronzové, o čemž svědčí objevené hroby z té doby . Asi již v mladší době kamenné vedla Nepasicemi stezka z Hradce Králové do Třebechovic. Po lidech, kteří po ní chodili, nalezly se v Nepasicích a Blešně ztracené kamenné nástroje. Při této cestě na pravém břehu Orlice byla založena nynější ves Nepasice.

Nepasice je místní jméno rodové a je odvozeno od osobního jména Nepas. Nepasice tedy znamenají ves lidí Nepasových. A po roce 1494 se skutečně objevuje jméno MATĚJ NEPAS.

První písemné zmínky o Nepasicích pocházejí z roku 1396, jedná se o:Výměna středního lánu polí mezi panem Hlaváčem z Třebechovic a farním kostelem v Třebechovicích. 1396. 14 června.

V roce 1496 Johanka z Březovic, provdaná za Mikuláše st. Trčku ve Vlašimi, dcera Přibíka Kroměšína z Březovic, pána na Třebechovicích, prodala tvrz Třebechovice s příslušenstvím, ves Nepasice a 11 jiných vsí Mikuláši ml. Trčkovi na Opočně. Tak se dostaly Nepasice k panství opočenskému. Po bělohorské bitvě patřily Colloredo-Mansfeldovům.

Původní hřbitov byl na Habřině, tam se pohřbívalo už v době pohanské, potom postaven nový pro potoleranční evangelíky. Tam se pochovávalo až do r. 1886, kdy byl zřízen nový nynější. ´

Příjmení předků žijících v Blešně:

Veverka, Kosař

Příjmení předků žijících v Nepasicích:

Filip

PEKLO NAD ZDOBNICÍ

V této malé obci nedaleko Vamberka s půvabným údolím řeky Zdobnice najdeme jednu z významných českých technických památek - věšadlový krytý most (pocházející z roku 1840) u zaniklé soukenické valchy.

1. Město zasazené do údolí řek Zdobnice a Orlice. Město proslulé krajkářstvím v podhůří Orlických hor.

2. Počet obyvatel: 4 699 (k 1.1.2008)

3. Průměrná nadm.v. je 335 m n. m. Nejnižší bod 287 m – u soutoku Zdobnice s Divokou Orlicí -> Nejvyšší bod 603 m – Litický Chlum

4. 

5. Město Vamberk se rozkládá na levém břehu říčky Zdobnice. Původní osada s hradem byla založena v první polovině 13. století rodem Drslaviců. Při kopání základů byl údajně nalezen roh jednorožce, který se posléze objevil ve znaku města. Původní název osady byl Waldenberg – lesní hora.

6. Od roku 1410 je již uváděn název Wamberk. Hrad s městečkem patřil nejprve k potštejnskému panství. Na přelomu 15. a 16. století patřila panství Potštejna a Vamberka Vamberským z Chrastu a obě zůstala ve společném držení až do počátku 18. století. Mezitím v letech 1620–1621 hrad Vamberk vyhořel a roku 1627 získal městečko Kašpar z Grambu. Jeho manželka Magdalena Grambová pocházela z Belgie. Naučila zdejší ženy paličkovat krajku, čímž položila základ zdejší tradici, která se stala obživou místnímu lidu. Krajka se tak vydala na triumfální cestu po celé Evropě.

7. Po smrti Magdalény Grambové získal Vamberk hrabě Václav Záruba z Hustířan, který roku 1697 vybudoval kostel svaté Barbory a roku 1699 nechal postavit barokní Mariánský morový sloup. Roku 1707 koupil panství hrabě Norbert Leopold Libštejnský, majitel rychnovského panství. Hrad ztratil svou správní i sídelní funkci a koncem 18. století zanikl. Roku 1861 Dr.František hrabě Lützow zdědil po smrti Antonína hraběte Kolowrata Libštejnského(coby jeho synovec), Vamberk. Stal se významným historikem a propagátorem českého názvu našeho města za hranicemi.

8. 

9. Jména předků z Vamberka: Jansa

Merklovice je část města Vamberk . Nachází se na jihovýchodě Vamberku. V roce 2009 zde bylo evidováno 135 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 343 obyvatel.

Príjmení předků:

Martinec

Obec Rohovládova Bělá se nachází na území Pardubického kraje asi 15 km západně od centra Pardubic. V současné době zde žije přibližně 500 obyvatel.

Z historie obce

První písemný doklad o obci je z roku 1282. Týká se založení dřevěné kaple sv. Jiří, kterou nechali postavit majitelé tvrze Bukůvkové. Ti vlastnili tuto osadu ještě v 15. století. V roce 1375 bylo zboží Bukůvků rozděleno mezi pět sourozenců a Bělá připadla Rohovladovi. Původní název obce Bělá trval až do roku 1923, poté začal platit současný název Rohovládova Bělá.

Jména předků žijících v Rohovládově Bělé:

Veselý

Vesnice Podhořany u Ronova je začleněna územně pod okres Chrudim a náleží pod Pardubický kraj. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je rovněž okresní město Chrudim. Obec Podhořany u Ronova se rozkládá asi dvacetjedna kilometrů západně od Chrudimy. Na území této menší vesnice má hlášený trvalý pobyt kolem 270 obyvatel. Podhořany u Ronova se dále dělí na dva části, konkrétně to jsou: Bílý Kámen a Podhořany u Ronova

Opatovice nad Labem

Opatovice nad Labem jsou starobylá obec. Její dějinné osudy jsou protkány významnými historickými událostmi. V dávných dobách území v místě a okolí bylo vždy osídleno. O tom svědčí četné archeologické nálezy, které dokazují přítomnost člověka již v pravěku a dále pak v dobách vyspělejších civilizací. Jedná se o osídlení z dob bronzových, kultury lužické, slezskoplatěnické a kultur již slovanských , starší a mladší doby hradištní.

Obec Opatovice nad Labem leží na pravém břehu řeky Labe, na jejím horním toku v průměrné nadmořské výšce 224 m. Rozkládá se tam, kde začíná zlatý pruh země české – Polabská nížina. Klima je tu spíše suché s mírnou zimou. V okolí se vyskytovaly luhy a olšiny, východně a severozápadně rostly enklávy borových doubrav. Rozhodujícím fenoménem, který určoval krajinný ráz zdejšího území, bylo vždy Labe. Jeho neregulovaný tok měnil často své řečiště, vytvářel mnohá ramena, meandroval v blízkém okolí, zanechával po sobě četná jezera, tůně, mokřiny a naplaveniny.

Svou příslušností se Opatovice nad Labem nalézají téměř na severozápadní hranici dříve pardubického okresu, nyní Pardubického kraje, který zde sousedí s krajem Hradeckým. Leží na přímé spojnici mezi dvěma východočeskými centry, mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Daleko dříve, než byla založena tato města, se začala psát historie Opatovic nad Labem. Za svůj vznik obec jednoznačně vděčí řece Labi. Na místě dnešního severovýchodního cípu katastru vytvořila řeka Labe v dávných dobách svými rameny četné ostrovy, velice vhodné místo pro usazení církevního řádu benediktinů. Ti sem přicházejí z Břevnova někdy okolo poloviny 11. století a zřizují zde na základě pozvání majitele zdejšího území vladyky Mikulce takzvanou poustku Mikulcovu. Úkolem tohoto církevně – hospodářského centra bylo vytvořit zde podmínky pro založení kláštera. Jeho historie se začala psát v roce 1073 (1086). Jeho vybudování mělo jednoznačný význam pro pojmenování obce, neboť při založeni kláštera, tedy vzniku samostatného opatství, se obec stala jeho součástí a to se objevilo i v jejím pojmenování (obec v opatství či opatova obec – Opatovice). Jinak je obec (osada ) zřejmě starší, tak jak to vyplývá z textu zakládací listiny kláštera, kde je o Opatovicích první písemná zmínka. Jejich založení může být svázáno s existencí poustky Mikulcovy. Klášter mužského církevního řádu sv. Benedikta existoval v Opatovicích nad Labem téměř tři a půl století než zanikl v bouřích husitských válek v roce 1421. Působil zde jako nositel křesťanské ideologie, vzdělanosti, zavádění progresivních technických metod, zejména v zemědělství. Jeho hlavním posláním byla činnost kolonizační. Benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem dal základ k budoucímu rozvoji naší oblasti, stanovil místa jednotlivých osídlení a k nim přiléhajících zemědělských ploch. Začal tak jako první vytvářet krajinný ráz, který již byl stanoven člověkem pro jeho užitek a potřebu. Osudy Opatovic nad Labem v době existence kláštera byly těsně svázány s osudy této církevní instituce. Bohužel o samotné obci z doby klášterní toho příliš nevíme. Jistě nejdůležitějším záznamem je zmínka z roku 1397 o kapli Panny Marie, která stála mimo klášterní ohradu, snad na místě dnešního farního kostela sv. Vavřince. Z této informace, a z dalších písemných zlomků můžeme odvodit centrální místo obce, kde se zřejmě nacházel i poplužní dvůr (doložen v roce 1436), a hlavní směry cest, které obcí procházely. Tyto cesty směřovaly zřejmě na sever (ke klášteru) a na jih až na jihozápad (k Podůlšanům a dále k dnešním Lázním Bohdaneč a Přelouči). Tím byl vytvořen základ polohy a tvaru obce. Usedlosti byly postupně zakládány od centra jižně a severně podél cest s tím, že zemědělské plochy převážně směřovaly na západ a východ. Obec Opatovice nad Labem ve svém historickém vývoji získala svůj charakteristický tvar, který byl protáhlý ze severu na jih, rovnoběžný s tokem Labe.

Po zániku kláštera se obec dostává do majetku Diviše Bořka z Miletínka, kterému byl v roce 1436 zapsán císařem Zikmundem Lucemburským celý klášterní majetek. Ještě v 15. století přechází obec do majetku rodu Jiřího z Poděbrad. V roce 1491 je celé panství s centrem na Kunětické hoře a později v Pardubicích zapsáno jednomu z nejmocnějších šlechtických rodů v Čechách a na Moravě - Pernštejnům. Ti zde zřizují takzvaný pardubický velkostatek. Opatovice nad Labem se stávají součástí této hospodářsky významné organizace. Představitel Pernštejnů Vilém v roce 1498 jako první postavil na Labi opatovický jez a zároveň začal budovat významné vodní dílo Opatovický kanál, který byl dokončen v roce 1514. Jeho hlavním úkolem bylo napájet celou rybniční soustavu chovných rybníků. Rod Pernštejnů však v roce 1560 o své pardubické panství z finančních důvodů přišel a to bylo vráceno zpět do rukou panujícího rodu - Habsburkům. Vzniklo zde takzvané komorní panství, které existovalo až do roku 1918. Po roce 1560 byl velkostatek Pardubice organizován systémem 24 rychet. Opatovice nad Labem byly společně s Libišany, Pohřebačkou a Podůlšany součástí libišanské rychty. V roce 1588 jsou obyvatelé obcí evidováni v soupisech – urbářích. Na základě této evidence byly vypsány daně a robota. V Opatovicích nad Labem žilo 24 osadníků, kteří tehdy platili na sv. Jiří a na sv. Havla 33 kop a 17 grošů. Do historie obce krutě zasáhla třicetiletá válka. V roce 1645 byla obec vypleněna švédským vojskem generála Torstensona. Bylo zde zničeno celkem 9 gruntů. Po roce 1648, kdy byla třicetiletá válka ukončena, byla též uskutečněna rekatolizace obyvatel. Tento proces začal probíhat již po porážce českých stavů na Bíle hoře v roce 1620. V té době opatovická farnost s kostelem sv. Vavřince přešla do katolické správy. Ustavení farnosti v Opatovicích nad Labem je datováno k roku 1580, ta sdružovala farníky z Opatovic nad Labem a dále z okolních obcí. Kostel sv. Vavřince byl postaven ve dvacátých letech 15. století. Z této doby pochází hranolová gotická věž s cimbuřím a hlavní loď kostela, která byla později barokně přestavěna. Poslední přestavba proběhla v 18. století, kdy kostel dostal současnou podobu. V roce 1680 byla u opatovického jezu na Labi zřízena lososnice.

V 18. století se obec rozrůstá, v roce 1777 má již 51 domů. V roce 1781 bylo zrušeno nevolnictví a otevřela se tak možnost pro hospodářský rozvoj. V Opatovicích nad Labem začal pomalu probíhat proces velkých změn. Byly zakládány nové „podnikatelské subjekty“. V roce 1757 byl vystavěn hostinec - dnešní hospoda „Na Zatáčce“. V roce 1770 byl vybudován panský obilní mlýn - dnešní Morávkův mlýn. V roce 1777 je doložena první kovárna. V roce 1796 byla do obce přestěhována papírna ze Semína. Byla v provozu v letech 1799 až 1851.

V 19. století se obec nadále rozrůstá, zvyšuje se počet obyvatel, v roce 1843 zde žije 545 obyvatel v 66 domech. Správa obce byla až do poloviny 19. století organizována prostřednictvím rychtáře, který byl obvykle ustanoven majitelem nebo správcem panství. Jednalo se většinou o nejbohatšího sedláka, který byl osvobozen od platby daní a měl další privilegia. V letech 1848 až 1849 bylo císařem Františkem Josefem I. stanoveno právo obcí volit si své zástupce v rámci obecních voleb. Vzniká tak první obecní samospráva, která postupně začíná ovlivňovat život obce. Poměrně klidný život Opatovic nad Labem v 19. století byl narušen v roce 1866 prusko – rakouskou válkou, kdy v období bitvy u Sadové okupují obec pruská vojska. V Opatovicích nad Labem pokračuje v 19. století proces přeměny zemědělské obce na obec s vysokým zastoupením řemesel - průmyslu a obchodu. Tento proces urychlily dva významné faktory. V letech 1819 až 1823 byla vybudována císařská silnice, dnešní komunikace č. 324, která procházela obcí a umožnila rychlejší spojení s městskými centry - Pardubicemi a Hradcem Králové. Druhou významnou událostí byla stavba železnice, která byla součástí výstavby železniční tratě Pardubice - Liberec. Tato stavba byla dokončena v roce 1857 s tím, že na konci 19. století byla postavena na katastru Pohřebačky železniční stanice Opatovice nad Labem. Obě stavby položily v obci základ pro její rozvoj ve směru severozápadním. Zde podél nové silnice byly postupně budovány moderní veřejné, soukromé, obchodní a průmyslové objekty. Byla zde založena v roce 1869 i první pošta. A tak obec získává svou novou územní část. Je však zřejmé, že se vše děje bezkoncepčně, neboť nikde nevzniká obchodně - správní centrum. V roce 1870 byl v Opatovicích nad Labem vystavěn první průmyslový závod, cukrovar, který byl železniční vlečkou napojen na nově vybudovanou železnici. V oblasti školství byl vyřešen stále se zvětšující rozpor mezí nárůstem počtu dětí a malou kapacitou stávající školy výstavbou nové jednopatrové budovy v roce 1888. V této době vyjádřili též občané Opatovic nad Labem i svou příslušnost k svému křesťanskému vyznání. V obci na podnět některých občanů i obecního úřadu se staví sochy a kříže. Jedná se o sochu sv. Václava, sv. Josefa, Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a dvě sochy s tematikou ukřižování Ježíše Krista.

Doba 1. světové války se stala jedním z nejtragičtějších období v celé historii Opatovic nad Labem. Na frontu bylo odvedeno celkem 228 občanů – mužů ve věku od 18 do 50 let. Celkem 21 těchto vojáků se již nevrátilo a položilo své životy za monarchii. Porážkou Rakouska – Uherska v roce 1918 byly vytvořeny předpoklady pro vznik samostatného Československa. Zásadním předpokladem pro vznik této republiky bylo vytvoření československých legií. Z vojáků 1. světové války se stalo příslušníky čsl. legií 16 občanů Opatovic nad Labem. Ti po navrácení z bojiště založili v obci v roce 1920 své sdružení : „Československou obec legionářskou z Opatovic nad Labem a okolí“. Tato organizace sjednotila zájmy svých členů a bojovala za jejich práva.

Existence Československé republiky v letech 1918 až 1938 se stala ve vývoji obce velmi významným obdobím, a to ve všech oblastech života občanů. V obecní správě dominuje politická strana republikánská čsl. venkova, která působí ve vedení obce po celých dvacet let, kdy byl starostou téměř po celé období Jan Jozíf. Výstavba v obci navázala na začínající prudký nárůst nových domů ze začátku 20. století. V roce 1900 mají Opatovice nad Labem 986 obyvatel a 109 domů, v roce 1940 je to již 1400 obyvatel a 210 domů. Nové domy se staví hlavně v jižní části obce, kde vznikají nové ulice. Dále probíhá zástavba a přestavby na hlavní ulici, dnešní Pardubické. K největšímu rozmachu výstavby však dochází v severní části, v dnešní Hradecké ulici. Impulzem pro tento vývoj byl opět značný nárůst živností a řemesel, vznik a vývoj nových průmyslových subjektů. Opatovice nad Labem mají v této době dva mlýny na obilí, které jsou postupně přestavěny na hydroelektrárny, z nich se již v roce 1911 dodává elektrický proud do veřejné sítě. Dále existují v obci dvě velké strojírny, pila, továrna na cukrovinky Albis a další menší či větší průmyslové a obchodní podniky. V rámci veřejné výstavby byla v roce 1924 dokončena budova radnice a dále v tomto roce byl vybudován první úsek veřejné kanalizace. V první polovině třicátých let bylo založeno v Opatovicích nad Labem společně s obcí Pohřebačka „Vodní družstvo“. Jeho účelem bylo odvodnění a usměrnění vod z hospodářské půdy a z obou obcí. I místní zemědělství zaznamenalo rozvoj, zvyšují se parametry sklizně a vzrůstá produktivita výroby. V roce 1930 bylo v obci evidováno 159 zemědělských závodů, které hospodařily na rozloze 836 hektarů půdy. Ve vlastnictví pozemků došlo od začátku 20. století k podstatným změnám. Nejprve byla obecní půda prodána novým subjektům formou dražby. Stalo se tak za starosty MUDr. Emanuela Nohejla (zvolen v obdobích 1905 až 1919), který tímto vyřešil značné zadlužení obce. K dalším podstatným změnám ve vlastnictví půdy došlo v roce 1919 po státní pozemkové reformě. V tomto období se dostává do vlastnictví soukromých subjektů nájemní půda. Jednalo se hlavně o pozemky v majetku velkostatku a o církevní půdu. Nejdůležitější institucí, která ovlivnila vývoj obce v první polovině dvacátého století, byla Zemská vychovatelna pro mladistvé, která byla vybudována na místě zaniklého cukrovaru v letech 1889 až 1900. Její existence umožnila dokončit v obci proces započatý v druhé polovině 19. století, kdy se postupně z ryze zemědělských Opatovic nad Labem stává obec obchodně průmyslová s bohatým kulturním životem. Opatovické školství v popisovaném období muselo řešit opět zvýšení počtu školních dětí v souvislosti s prudkým rozvojem obce. Od roku 1931 bylo možné učit celkem v šesti třídách. Obec též usilovala o zřízení měšťanské školy. To se však uskutečnilo až po roce 1945. V oblasti péče o zdraví byl v Opatovicích nad Labem zřízen koncem 19. století první lékařský obvod. Ten založil a pečoval o zdraví místních obyvatel i obyvatel okolních obcí významný opatovický občan a starosta MUDr. Emanuel Nohejl. V oblasti tělovýchovy a sportu byla založena v roce 1902 organizace Sokol a v roce 1926 vznikl fotbalový klub AFK Opatovice nad Labem. Spolková činnost v obci se začala rozvíjet koncem 19. století. K jejímu největšímu rozmachu dochází po roce 1918. V Opatovicích nad Labem v oblasti kultury působila Občanská beseda, jež byla založena v roce 1895 (na základech Okrašlovacího spolku), která řídila knihovnu a významný divadelní soubor. Dalším kulturním spolkem byl Dalibor (založen v roce 1919), který působil jako pěvecký a hudební soubor. Nezastupitelnou úlohu v obci má Sbor dobrovolných hasičů (vznikl v roce 1881). .......

Příjmení předků pocházejících z Opatovic nad Labem:

Vosáhlo, Pithart

Historie obce Jílovice

Přesné datum vzniku obce Jílovice není přesně známo. Dle historika Josefa Pohl-Doberského byla založena ve 12. - 13. století. Jedna zmínka byla nalezena v muzeu v Sušici. Mapa tam uložená je z roku 1151 a na ní jsou zaznamenány všechny osady naší oblasti, ale mapa byla později restaurována a tím ztrácí průkaznou hodnotu.

Ve 14. století patřila obec pod správu kapituly Vyšehradské a příslušela k cisterciáckému kláštěru Svaté pole (Klášter n. D.). Po vypálení kláštera Orebity v r. 1420 se Jílovice dostala do držení pánů z Opočna, později Trčků z Lípy.

Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1458. Písemný doklad - sčítání lidu na panství Opočenském z roku 1651. Hovoří o tom, že obec nebyla po třicetileté válce příliš vylidněna, měla 80 obyvatel, z toho 30 dětí a 13 usedlostí. Zde se objevuje i původ názvu Jílovice. Výklad je však dvojí.

První pojmenování vychází dle staročeského "jílovati" neboli těžiti zlato, což mohlo kdysi provázet opuku ve východní části Chřibů.

V zemědělské čítance okresu opočenského popisují zase založení takto: Dle historických záznamů z prvé poloviny 16. století vypukl v Dobrušce velký požár, při kterém vyhořelo 26 domů. Oheň vznikl v domě Martina Čápa, který za to měl být popraven. Na úpěnlivou žádost odsouzeného, majitel panství Opočenského, Trčka z Lípy, mu dal milost a trest mu změnil. Musel se vystěhovat na 10 mil od Dobrušky. Usadil se v tomto místě a tak byla založena obec Jílovice.

Příjmení předků žijících v této vesničce:.Černý,Voltr