Příjmení vyskytující se v rodopise a jejich význam

Antipov - jméno ukrajinského původu

Bohuněk - z křestního jména Bohuslav

- z místního jména

Brentner -

Cita -

David - z křestního jména

Doležal - doležat, doležet; přezdívka slabochům

Drahoš - z místního jména

Ehl - "Ehl(e) je zkráceně Ehlert – příjmení vzniklé ze starého německého jména Adelhard(t) nebo Agilhart, Eilhard"

- "jednotné číslo od německého příjmení Ehlen = pocházející z Ehlenu v Hessensku / Dolní Sasko)"

Falta - z křestního jména Valentin/-a (F místo V - vliv němčiny)

Hartman - z německého křestního jména (tvrdý muž)

Kakáč - ze slovesa kakat; ze slova kakáč = nočník

Kolesár - ze staročeského slova kolesa = vůz

Kuchař - podle zaměstnání

Kysylka - zdrobnělina příjmení Kysel - kyselý, kyselo, kyselá/zelná polévka

Lajsek -

Lemfeld - z místního jména Lengfeld v Bavorsku, Lengenfeld v Sasku

Marek - 13. nejčastější české příjmení; jeden ze 4 evangelistů; z lat. křest. jm. Marcus = bojovník, zasvěcený bohu Martovi; někdy ze jména Martin

Nosek - člověk s malým nosem nebo zdrobnělina příjmení Nos (část obličeje)

Novák - nejčastější české příjmení; nový usedlík, nový soused; švec šijící jen novou obuv apod.

Pecháček - zdrobnělina příjmení Pech - Petr

- někdy z německé složeniny Pechhans = Honza smolař

Roček - roček = domácí zvíře rok staré

Rydl - počeštěné Rídl; zdrobnělina z Rudolfa /Rüdiger/

Rygr - z křestního jména Rudolf /Rüdiger/

- z místního jména Riegen ve Švábsku

Rychtera - počeštěné, z němčiny soudce, starosta obce, rychtář

Rykr - viz Rücker, z místního jména Rück

- z křestního jména Rudolf /Rüdiger/

Slezák - z označení obyvatele Slezka

Smažík - ze slovesa smažit

Šimek - nářečně šimek = vrabec, u Místku šimek = darebák

Šmída - moravskoslovensky šmida, šmidka = skývka chleba

Štefanides - něm. zdrobnělina Štěpán / Štefan / Stefan = ověnčený vítěz

Štencl - počeštěné Stenzel z místního jména Stenz (Horní Bavorsko)

-zdrobnělina z křestního jména Konstantin, Stanislaus

Taubner - z něm. přídavného jména taub = němý

- z německého Tauber = holubář

- z křestního jméne Theudobert

Tesař - podle zaměstnání

Valeský - valeský = ten kdo bydlí nebo pracuje na valše (upravovala se na ní sukna či plátna)

Večerka - zdrobnělina večera; z moravského večerek = netopýr

Vích - z křestního jména začínajícího Vi- (Viktor, Vincenc, Vitislav apod.)

- ze slova vích = věchet

Vimr - na rak. a bavorském území za Widmer

- německy Wimmer = bradavice, vřídek příp. Windemar = vinař

- z místního jména Wimm - 31x v Bavorsku

Vlasák - z označení vlasatého člověka; nákupčí vlasů pro výrobu paruk

Volf - česká zkratka Wolfgang (vlčí krok); válečné tažení

Zmínka o hajném Víchovi je také v knize „Kousky Františka Housky“ od spisovatele Karla Michla.

Slovem VÍCH se prý v minulosti označovala zvláště nebezpečná místa nebo také kořalny, protože pijáci museli ve středověku pít pálenku pouze venku na veřejném místě.

Z knihy „Planťáci“, PhDr. Jan J. Škoda.

….. ale vraťme se k jejich dědicům, kteří úsvit občanství po roce 1848 první zahlédli (ohně svobody) a dojděme ke skupině stavení, dnes bychom řekli „U Prázovky“ – ta Prázovka ovšem ještě nebyla, ta je ze všech nejmladší a snad nás překvapí zjištění, že „Prázovku“ čili chalupu Rovenské Šediviny čp. 12, u občanů se zvláštním posláním v hájení zájmů obce, u přísných i lidských panských a zároveň obecních hajných, jako byli Václav Vích a po něm asi od roku 1870 jeho ještě říznější syn František Vích.

V hajních Víších se nejednou vznítil cit vskutku humánní, oni například na účet svého deputátu osobně a bezplatně vybrali pěkné široké fošny na truhly dobrých občanů, kteří se museli stěhovat z rodné obce do světa. Zlodějů a škůdců byli Víchové postrachem. Dřevařských prací spolehlivými řediteli. Ačkoliv tento syn a vnuk kovářův nebyli ze starodávného rodu dědičných panských hajných a fořtů, zrovna oni ze všech nejvášnivěji hájili pradávná práva, která dávala hajnému i pravomoc soudce i trestajícího exekutora nebo amnestujícího místodržitele odpovědného jen svému svědomí – což se jim dobře slučovalo s novodobou občanskou morálkou.

Ze tří zdárných synů prvního hajného Vícha Václava se Eduard vyučil krejčím a po povinném vandru světem na zkušenou si založil na horách živnost krejčovskou. Gustav se nejdříve zdržoval

na Lomech, ale přitom si pak stavěl domek naproti otcovskému domu, tam později byl i malý šenk, tedy starší skromnější podoba dnešní Prázovy boudy.

František byl Václavovým synem třetím (nar. 1853). Ostatní čtyři děti včetně posledních dvojčat umřely v útlém věku. František se ženitbou nespěchal, ženil se už jako muž osvědčený v úřadě hajného a František mladší nebyl jeho pokrevní syn, toho vyženil, leč řádným osvojením mu dal své příjmení. Tento osvojený František si vzal za manželku Marii, dceru Václava Votroubka a Marie Lemfeldové z Chmeliště čp. 9.